Pořiďte si Můj bylinkový diář 2021. K objednávce >>> tudy.

Co nám roste na zahradě

Na začátku jara jsme vám představily, jak tvoříme záhony na svých zahradách. Teď vám chceme ukázat, co všechno nám od té doby vyrostlo. Podívejte se a inspirujte.

Co nám roste na zahradě

Jak smýšlíme o zahradě a půdě, se samozřejmě odráží i na tom, co se nám daří vypěstovat. Naše zahrada je divoká, jíme plané byliny i to, co pěstujeme. Přijímáme. Taková je naše filosofie.

Mezi záhonky necháváme vyrůstat plevel, který vnímáme jako dar. Z těchto rostlin připravujeme pesta, saláty, zeleninová jídla nebo je jíme přímo u záhonků. Nasytíme se něčím, co nám příroda dala, přijímáme tento dar a děkujeme za něj.

Na nově založených vyvýšených záhoncích pěstujeme špenát, saláty, mrkev, celer, rajčata, červenou řepu, cibuli. Vše dohromady na několika záhonech, a vše hezky roste.

Mezi touto zeleninou se objevuje třeba ptačinec, který je vynikající očistnou bylinou na podporu činnosti ledvin, dýchacího a lymfatického systému.

Rozmanitost – to je slovo vystihující naše zahrady.

Polykultura na záhonech

Na dalším záhonku jsou papriky, kadeřávek, fazole, řeřicha a ještě další rostlinky, které se z půdy vyklubou později. Fazole se budou pnout po konstrukci, která je vyrobená z lískových větví, které mají své místo kousek od zahrady.

Tomu se říká polykultura. Tedy opak toho, co vidíme na polích, ale je tomu tak i v mnohých zahradách, které jsou založeny podle představ, aniž bychom se podívali, jak to vypadá v přírodě.

Pěstování různé zeleniny pospolu přináší výhody: záhon je pestrý, krásný, pořád na něm něco zeleného k snědku roste a vypadá to více přirozeně než monokulturní vypleté řádky zeleniny. Přibližujeme se tak přírodě, proto zeleninu tolik nenapadají slimáci nebo hmyz, který by zlikvidoval celou úrodu.

Na fotce níže vidíte polykulturu na záhonku, který je zamulčovaný – proto půda tolik nevysychá, ale má to i další výhody, viz článek Bylinkový záhon.

Bylinková spirála

Další možností je pěstování v tzv. bylinkové spirále, kde můžete pěstovat společně s bylinami i zeleninu.

Kameny vyhřívají záhon vytvořený do spirály. Naakumulované teplo půda přebírá, proto se rostlinám v takovém záhonu daří dobře.

Ve spirále jsou saláty, špenát, cibule, petržel, bylinky, ale vyrůstají tam i plané rostliny. Zejména se tam daří ptačinci, který máme rády v salátech.

Na dalším záhonu vidíte hojnost mrkve, cibule a spoustu jedlých plevelných rostlin.

Léčivé jedlé keře

Na začátku roku jsme osázely místo u plotu četnými keříky muchovníku olšolistého (odrůda Martin). Tento keř se mohutně rozrůstá a přináší bohatou úrodu příjemně chutnajících plodů, které jsou podobné borůvce.

Máme taky bez černý, který si k nám našel cestu. Je to náš oblíbený keř, a tak ho nekácíme, ale vítáme na své zahradě.

Z květů připravujeme osvěžující macerát k pití, sušíme je na zimu do bylinných směsí, listy nakládáme do tinktury, čerstvé přiložíme na rány či pohmožděniny, když je to potřeba. Dá se z něj vyrobit i spoustu dalšího.

Pod bezovým keřem je další záhonek vyhřívaný kameny. Jsou v něm jahody, libeček, a sem tam je vidět mochna. I ta je výborná léčivka.

Okrasná zahrada

My ženy máme rády i okrasnou část zahrady – skalku, která už byla součástí pozemku za domem byla osázena krásně kvetoucími rostlinami. Některé jsou i jedlé a lákají včely a čmeláky.

Tato část zahrady poskytuje nejen hezký pohled, ale možnost příjemného odpočinku a prostor k rozjímání – nacítění na zahradu, její fungování, pochopení vlivů. Pak je možné pěstovat v souladu s přírodou (bez boje proti škůdcům a plevelům), a mít ze zahrady radost.

Rády pěstujeme denivky. Dají se jíst jejich hlízy, mladé listy i květy, které jsou příjemně sladké a lahodné. Z květů připravujeme limonády, přidáváme je k salátům nebo je jíme přímo na zahradě.

Co není polykultura

Nízce posekaný trávník, pruh vypleté půdy a pár keříků nebo nějakých rostlinek. Takový obrázek láká nejen slimáky, ale je nešťastný i pro půdu, která bude při delším suchu vyprahlá a bez života. Půda nemá být nikdy holá – rozhlédněte se po divoké krajině.

Častokrát jsem viděla podobný obrázek (fotka níže) – lán trávníku a kousek vypleté půdy s několika sazeničkami čehosi zeleného. Později okousaného či ozobaného ptactvem, slimáky nebo jinými živočichy.

Není proč se divit, když na takovém pozemku nenajdou nic jiného. Potom logicky vyhledají to, co je aktuálně k snědku. Nebo pokud máte vyseté řádky něčeho křehkého a dobrého, pak je to doslova lákavá pozvánka pro hosty ke stolování, které přeci nelze odolat.

A my lidé se na ty tvory ještě hněváme a pídíme se po možnostech, jak jim v tom zabránit. Buď chemicky nebo mechanicky. Po práci se plahočíme s kbelíkem mezi záhony a vysbíráváme slimáky nebo se uchylujeme k hubení hmyzu…

Cítíte ten zmatek lidského smýšlení? Je na hony vzdálený přirozenému pohledu. Proto často ve svých článcích o bylinkách vybízím také ke ztišení a vnímání svého moudrého nitra. Jsem si jistá, že ono moudré v nás by nám nemohlo poradit takový nesmysl.

Obrázek níže není pořízen z naší zahrady. Vyfotila jsem ho pro ilustraci.

Radost z hojnosti

Mít zarostlou zahradu plnou jedlých planých bylinek, které tam samy vyrůstají, pěstovat zeleninu a bylinky –  tomu říkáme žít v hojnosti.

V tomto čase (během června) sklízíme květy bezu černého, v jehož blízkosti se daří denivkám, pomněnkám, ředkvičkám, salátu, ptačinci, kopřivám, polníčku, chrpám, mochnám, řebříčku,…

Květy pomněnek, chrpy i denivky používáme syrové k planým i pěstovaným listovým salátům. Listy řebříčku, mochny, kopřiv a planých bylinek používáme do zeleninových jídel. Jsou to chutné rostliny a ještě náš pokrm obohatí o důležité látky pro naše tělo.

Dopřáváme si vypěstovanou zeleninu: kadeřávek, rukolu, špenát, ředkvičky, saláty, mangold, roketu, petržel, kopr,…začíná dozrávat muchovník, hrášek, okurky, cukety, mrkev.

Inspirujte se

Jestli je vám sympatické, jak to děláme my, inspirujte se v dalších článcích. Jak tvoříme záhony – na to se podívejte v článku nazvaném Bylinkový záhon.

Na zahradě nepoužíváme žádné nepřirozené (přírodě nebezpečné) látky na podporu růstu zeleniny. Ani se neuchylujeme k hubení hmyzu – vnímáme, že do zahrady patří.

Článek o nelikvidaci tzv. škůdců si můžete přečíst v rozsáhlém článku, kde se dozvíte, proč je není potřeba likvidovat. Naučily jsme se na ty malé tvory dívat jinak. Nemáme práci s nekonečným odklízením slimáků, jak se často dočteme.

Ani nepotřebujeme vyrábět různé eko postřiky, natož takové, které eko nejsou, ale svůj čas trávíme smysluplně tím, co nás baví.

Pokud je to pro vás inspirativní, vydejte se také po této cestě, kde zřejmě navíc objevíte nečekaný bonus – láskyplnost ve vztahu k sobě samým, vašim blízkým i všemu živému.

Možná vám nečekaně zmizí dlouhodobá bolest hlavy, ekzém, zlepší se vám trávení, bude se vám lépe dýchat a žít. A to vám moc přejeme.

Linda a Jana
Spojuje nás zájem o tvoření, zahradu, lásku k přírodě. Potkaly jsme se před lety, aby nás později spojilo ještě větší pouto - tvoření bylinkového diáře, na kterém teď právě pracujeme. Ale v hlavě máme spoustu dalších nápadů a věříme, že se vám budou líbit. Více o nás si přečtěte tady.>>
Komentáře