Co použít proti škůdcům?

Škůdci, plevel, ekologie – tato témata vnímám jako klíčová v souvislosti s pěstováním bylin na zahradě. Cítím, že je velmi důležité, abychom se ohleduplně chovali k prostředí, ve kterém žijeme, a kde pěstujeme své bylinky. Jednotlivci totiž tvoří celek.

Současně vidím spojitost mezi zdravím, naší osobní pohodou a postojem, který zaujímáme k těmto zásadním tématům. Velmi ráda bych vás inspirovala k jinému vnímání škůdců a plevelů. 

Tohle je jiný článek o škůdcích

Do vyhledávače jsem zadala dotaz jak hubit škůdce, a mohla jsem si přibližně mezi 850 tis. výsledky přečíst, zda chci použít chemii nebo ekologické postřiky, principy a přístupy.

Možná si teď kladete otázku, proč vůbec tento článek píšu, když je evidentně z čeho vybírat.

Nebudu se opakovat v tom, co už bylo napsané více než 800 tisíckrát

O čem článek není:

  • nepřečtete si o tom, že máte použít postřiky z bylinek (což byste možná na tomto webu čekali)
  • nechci vás nabádat, že máte k zelenině vysadit nějakou konkrétní bylinku, která zajistí, že škůdci najednou nebudou tolik škodit
  • v tomto článku se ani nedozvíte, že máte vyrobit hmyzí domeček nebo poskytnout prostor predátorům, kteří přirozeně požírají škůdce (přestože proti hmyzím příbytkům nic nenamítám, ale článek o nich nebude)

Chci vám přinést úplně jiný pohled na to, jak vnímat škůdce

Jestli vás to zajímá, budu ráda, když se necháte inspirovat naprosto odlišným pohledem na téma hubení škůdců.

Jak hubit škůdce?

Odpovídám, že nijak. Ani ekologicky. Mšice, larvy čehokoli, různí brouci, housenky, slimáci a další, kteří do kategorie tzv. škůdců spadají, jsou totiž důkazem rovnováhy.

Žije tady s námi nepřeberné množství druhů živočichů, kteří tuto rovnováhu přináší. Tím, že se něčím živí a současně jsou i potravou pro ty druhé.

Přesto čteme návody na internetu, jaké ekologické postřiky fungují na mšice, dřepčíky, svilušky a všechny ostatní. Následně podle návodů vyrábíme různé roztoky z jaru, výluhů z bylin a aplikujeme je na rostliny.

Těšíme se, že po našem zásahu nezbude na napadené rostlince ani památka po zlém škůdci, který si ji tak vášnivě oblíbil. Jistě to děláme v dobré víře, abychom ochránili své rostlinky. Ale…

Přijmout rovnováhu přírody

Pokud postřiky byť ekologické použijeme, znemožníme dalším tvorům možnost se najíst. Už malé děti vědí, že berušky se živí mšicemi. Každý živý tvor má na Zemi své místo. Posuzovat ho podle užitečnosti z lidského hlediska je ale nedostatečné. Neexistuje nezvaný hmyz, existuje pouze hmyz. Je snad vosa horší než včela?

Příroda je moudrá. Umí nasytit všechny.

Když si svou zahradu opravdu hýčkáme, pak jistě nevypadá jako ze škatulky. Namísto úhledného trávníku dáváme přednost bylinkovým porostům a keřům. Necháváme půdu zarůstat léčivým plevelem, nevyhazujeme organický materiál.

V takové zahradě si zcela logicky najdou místo i ti, kteří se starají o rovnováhu. Pak nemusíme myslet na to, aby predátoři, kteří se škůdci živí, měli kde přebývat.

Jak takovou zahradu vytvořit si přečtěte v článku Bylinkový záhon.

Pozorujte, co se děje

Na zahradě nechávám vyrůstat rostliny, které se tam samy objevují. Nepřesazuji je, protože vnímám, že si jistě pro svůj růst vybraly ideální místo. Třeba divizna, lopuch, řebříček, pelyňky, a jiné plané rostliny. Obvykle nevyrůstají na jednom místě v řádku, ale obsadí různé kouty.

Někdy si všimnu, že jedna divizna je hmyzem netknutá, ale ta druhá slouží jako potrava. Běžně bychom hned vymýšleli, jaký chemický či ekologický postřik na daný hmyz funguje.

Nebo k divizně vysadíme nějakou jinou rostlinu, která tento hmyz odpudí. Nebo vymyslíme, jak honem přilákat nějaký další hmyz, který se tímto, který naši rostlinu požírá, sám živí. Případně by nám už mohla dojít trpělivost a housenky prostě vysbírat a zahubit.

Na obrázku vidíte diviznu, která roste v jednom koutě zahrady a škůdci si jí nevšímají, na té druhé si pochutnávají. 

Proč to dělat?

Ale proč to všechno vlastně dělat? Všimněme si, že pokud se zabýváme tím, jak zničit škůdce, nebo přimět jiný hmyz, aby škůdce zlikvidoval, naše mysl je v tu chvíli zaměřena na boj.

Boj vytváří další boj

Před mnoha lety jsem založila svou první zahradu. V tu dobu jsem neměla o škůdcích moc informací. Dodnes vlastně pořádně nevím, jak se všichni nazývají. Pro mě to jsou broučci a hmyz, který se mnou na zahradě žije. A jako živí tvorové se někde chtějí najíst. Stejně jako já.

Protože pěstuji na zahradě (v přírodě), tak počítám s tím, že hmyz je její součástí. Nejsou pro mě nezvanými hosty, byť si pochutnávají na rostlinách, které v mé zahradě rostou.

Zahrada má být místem lásky a radosti

Ve své hlavě nemám boj proti někomu. Ráda pozoruji cvrkot zahrady, život ve všech jeho podobách. Cítím na tom kousku země život a vnímám lásku a radost. Společně se všemi tvory, kteří zahradu obývají.

Ať už to jsou berušky, mšice, bělásci, mravenci, housenky, slimáci, hraboši, ptáci, kterým chutná muchovník a arónie, nebo ten docela malý hmyz, co má rád pelyněk.

Níže vidíte pelyněk pravý. Jedna rostlina je „čistá“ a druhá hostí hmyz. 

Škodí škůdci?

Na zahradě pěstuji polykulturně, nepěstuji zeleninu v řádcích. Líbí se mi, když je má zahrada co nejvíce podobná té divoké krajině kolem.

Záhony jsou plné rozmanité zeleniny – vedle květáku roste rukola, ředkvičky, špenát, kadeřávek, mangold, červená řepa,.. mezi nimi plevelné bylinky – ptačinec, turan, hluchavka, kopřiva,.. u rajčat, paprik a meduňky vyrůstá vlaštovičník, kozlík, brutnák, řepík,…

Přes léto obvykle nemusím kupovat zeleninu na trzích nebo v obchodech. Projdu se po zahradě, posbírám, co mi zrovna přijde pod ruku a na co mám chuť. Pak z těchto darů připravím něco dobrého k snědku.

Jednou jsem vysadila dva květáky téměř vedle sebe – jeden obýval nějaký hmyz a zrovna si na deštěm omytém květáku pochutnával, ale toho druhého si nikdo nevšímal. Kromě mě.

Moje mamka má stejnou zkušenost. Na sladkých cuketách si rádi pochutnávají slimáci. Nechce je odnášet za zahradu, spařovat horkou vodou, solit, či jinak nehumánně hubit, proto jim vyšla vstříc. Pochopila, že jsou součástí přírody a pěstuje i pro ně.

Slimáci si vyberou jednu či dvě rostliny a na těch hodují. Ostatní nechají svým pěstitelům, kteří v mysli nemají boj, ale sounáležitost s přírodou.

Podobných zajímavých příhod bych vám tady mohla psát desítky, protože intenzivně s tématem škůdci nějakou dobu pracuji a vidím, jak se to s nimi opravdu má.

Z toho všeho, co vám teď popisuji možná už sami vidíte, že není potřeba vnímat jakékoli živé tvory jako škůdce, ale přijmout je ve svém srdci – oni přece jsou přirozenými obyvateli přírody a zahrad.

Přesto jsem od některých zahradníků slýchala, že bez různých opatření na zahradě není možné nic vypěstovat, ale mám zcela odlišnou zkušenost, jak sami čtete.

Vyjít ze své ulity

Už od dětství jsme pravděpodobně viděli, jak naši rodiče a prarodiče zachází se zahradou. Viděli jsme hubení škůdců a plevelů. A tento zvyk jsme přejali. Koneckonců média jsou plná reklam na různé přípravky, které zaručují jejich snadné hubení. Dnes je trend hubit je ekologicky.

Ale pořád je to jenom naučený zvyk, jak s něčím zacházet. Po generace. Z jednání, které kolem sebe vidím, usuzuji, že je velmi pevně zakořeněný. Zatím nám nikdo neřekl, že se nemusíme uchylovat k hubení a jít touto cestou.

Strach vyvolává další strach 

Vidíme mravence a hned dostaneme strach, že něco provedou s našimi záhony. Pak uvidíme slimáky a zase se bojíme, že nám všechno zelené a křehké sežerou. Stejné je to s dřepčíky a vůbec všemi, kdo se na zahradě objeví.

Pod vlivem strachu sáhneme po takovém opatření, které jsme už v minulosti použili. V naší mysli se objeví červená blikající kontrolka, a my si ani nevšimneme, že jsme jako naprogramovaní roboti a vymýšlíme strategii, jak se toho zlého škůdce zbavit.

Nemusíme to tak dělat pořád. Existuje ještě jiná lepší cesta. Vystoupit ze své dosavadní představy, kde známe pouze likvidaci, ale naučit se milovat všechny živé tvory.

To nutně neznamená myslet si, že se můžeme třeba se slimáky domluvit, aby nám na našich výpěstcích tolik neškodili. Mnohdy je totiž taková představa „domluvy“ zavádějící. Možná opravdu toužíme být vstřícní nebo eko smýšlející a praktikující zahradníci, ale vnitřně se bojíme o své sazenice natolik, že nám stejně naši úrodu sklidí dříve, než stihla vyrůst,…

Doopravdy jde o něco jiného:

Milovat vše živé

Když máme ve svém srdci a mysli pokoj, zobrazí se tento postoj i na naší zahradě (ale i v mezilidských vztazích). Zahrada i zákonitosti přírody nás učí lásce, pokoře, respektu. Můžeme tomu vyjít vstříc, otevřít se této moudrosti a přijmout ji. Naučit se milovat vše živé.

Stejně tak, jako existují tzv. škůdci, máme tady i plevel, parazitické rostliny a houby. I ty mají své místo. Některé houby, které parazitují na jiných rostlinách (dřevu) dokonce můžeme jíst a pochutnat si na nich stejně jako na plevelu.

A jenom proto je vnímáme jako ty dobré a správné? Známe snad záměr Stvořitele, který nám ukazuje tolik nádherné různorodosti?

Na loukách se setkáme i s parazitickými rostlinami – níže na fotografii je kokotice povázka, která omotala jinou rostlinu.

Je včela lepší než vosa?

Nebo taková včela, která je spojována s medem. Pokud máme rádi med, zřejmě považujeme včelu za užitečnou. V opačném případě ji můžeme vnímat jako hmyz, který nás může píchnout (zranit, způsobit alergii).

Vosa s medem spojována není. Také může člověka píchnout a způsobit mu bolest a obtíže, ale má snad menší užitečnost pro celek jako takový?

Selektovat hmyz, rostliny (plevele) na dobré a špatné je lidská vlastnost. Když tomuto konceptu uvěříme, pocítíme neklid. Jakmile ho ale prohlédneme, pocítíme naopak pokoj a mír.

Mír v mysli – mír v zahradě

Pro nás bylináře pěstitele je zahrada místem, kde se stále učíme poznávat tolik nového. Milujeme své rostlinky a chceme je ochránit před nezvanými hosty, zvlášť tehdy, máme-li zahradu jen malou. Nebo pokud si něco zeleného pěstujeme pouze na balkóně.

Pak docela jistě můžeme cítit ohrožení, když se někdo sápe na naši oblíbenou lichořeřišnici nebo jiné bylinky, které toužíme vypěstovat, a pak z nich vyrobit třeba léčivou tinkturu, mast, pesto, salát, obklad,…

Ale obavami a praxí – výrobou různých roztoků proti škůdcům, sázením rostlin, které zaručí jejich eliminaci nebo jinými praktikami – nedosáhneme míru na zahradě a její opravdové harmonii. Není to možné. Budeme stále dokola zažívat nepokoj ve své mysli.

Pak budeme snadno manipulovatelní a podlehneme třeba nákupu zaručených přípravků proti škůdcům, nebo přistoupíme k ekologickému boji s těmito docela titěrnými tvory, kteří nás stále znepokojují. A to nám nepomůže.

Máte zdravou mysl?

Nechme se pohltit radostným bzučením hmyzu hledajícím svou potravu. Nechme vyrůstat plané bylinky na zahradě mezi zeleninou a nepoužívejme ani nebezpečnou chemii. Odevzdejme boj.

Nebudeme se muset učit, které byliny máme vysadit k nějaké konkrétní zelenině, nebudeme muset dělat žádná další opatření, která jsou ve své podstatě nesmyslná – mají smysl pouze pro naši hlavu, která potřebuje mít „jasná“ pravidla.

Pocítit spokojenost znamená žít spokojeně

Znáte ten pocit spokojenosti uvnitř své duše? Ten, kdy je vám hezky jen tak bez vnější příčiny. Pokud se stejnou optikou dokážete dívat na zahradu, pravděpodobně ten princip, o kterém píšu, uvidíte. Poznáte, že s tímto pocitem nebudete mít potřebu něco a někoho hubit. Spokojenost nevytváří potřebu dívat se tak, abychom dávali prostor ničení (hubení).

Tehdy uvidíme rozmanitost, krásu, budeme doopravdy žít v souladu s přírodou a jejími zákonitostmi, a bude nám na duši hezky. Následkem toho se nám bude lépe dýchat, trávit, žít a přirozeně podpoříme i svou imunitu proti nemocem.

Zmizí nám (jako mávnutím kouzelného proutku) třeba letitá bolest hlavy, zad, záněty v těle, ekzém, jež mohl být rozdmýchán hněvem proti tvorům, kteří požírají to, na čem nám záleží, a kteří se nechovají tak, jak bychom chtěli.

Otevřete se láskyplnosti

Moc bych si přála, abyste si vyzkoušeli tu mocnou sílu vaší mysli, a poznali, že tohle všechno se může stát. Bez potřeby vyhrazovat se proti někomu nebo něčemu, co je ve své podstatě přirozené.

Pochopme, že rovnováha tkví v tom, že své srdce otevíráme lásce. A všichni v něm mají své místo. 

Děkuji vám, že jste ochotní číst tyto řádky bez předsudků a necháte na sebe působit jejich léčivou energii s tím, že vás mohou inspirovat k jinému způsobu života. 

Chápu, že je to někdy těžké. Nikdo nás takovému přístupu ve škole neučil. Proto jsem pro vás připravila online kurz Zahrada mysli, kde můžete objevovat tento přirozený způsob vnímání, nasát inspiraci a pochopit i další souvislosti, které jsme neměli kde načerpat.

Linda a Jana
Spojuje nás zájem o tvoření, zahradu, lásku k přírodě. Potkaly jsme se před lety, aby nás později spojilo ještě větší pouto - tvoření bylinkového diáře, na kterém teď právě pracujeme. Ale v hlavě máme spoustu dalších nápadů a věříme, že se vám budou líbit. Více o nás si přečtěte tady.>>
Komentáře