Zachraňme vodu

V posledních letech vnímáme letní déšť téměř za zázračný úkaz. Teď jsme v období předjaří, které kdysi bylo znamením dostatku vody. Ta se dokázala postupně vsakovat a vytvářet tak zásobu spodní vody. V současnosti, kdy bývá sněhu pomálu, toto štěstí už nemáme.

Lidstvo se svým chováním aktivně podílí na nedostatku vody, a tak je načase, aby jednotlivci, kteří ho tvoří, změnili své návyky a chování. A to tam, kde mohou – třeba na své zahradě.

Zeleň a trávníky jsou suché, ale můžeme s tím něco udělat. Vybudovat si alespoň na své zahradě kousek zelené oázy. 

Pohled do zahrad během letních měsíců většinou neposkytuje radostnou podívanou. Zeleň a trávníky jsou suché, ale můžeme s tím něco udělat. Vybudovat si alespoň na své zahradě kousek zelené oázy tak, že se přiblížíme tomu, jak příroda opravdu funguje. A naučíme se tento princip vnímat svým otevřeným srdcem. 

Budeme se více dívat do divoké krajiny, budeme přírodu vnímat a zapomeneme na chvíli na stereotypní představu, že má být všechno úhledné, uklizené a ideálně do čtverců, aby se nám to líbilo. Ano, tato část přináší změnu našeho pohledu, propojení se s přírodou skrze svou moudrou duši.

Vidět souvislosti

Přirozenost přírody je vytvářet rostlinná patra. Stromy, keře a byliny. Tato patra mezi sebou vytváří harmonii, komunikují mezi sebou. Jejich vzájemné působení je zásadní také pro vodní zdroj v krajině.

Podívejme se na nekonečné lány pole, kde byly rozorány ostrůvky s keři a stromy, aby se pole mohlo lépe obdělávat. Je potřeba tam následně používat hektolitry chemie – herbicidy, pesticidy, a používat speciální odolné odrůdy, které tuto zátěž vydrží. Bez této chemie a speciálních vlastností rostlin by nebylo možné, aby rostly a dozrály.

Mnohým z nás to už připadá přirozené. Zvykli jsme si na takový pohled do krajiny a bereme jako samozřejmost, že se pole zamořují nebezpečnými chemikáliemi. Někteří přebírají tuto filosofii do své zahrady v domnění, že by jinak nic nemohli vypěstovat. Ale když se podíváme dál za pole, můžeme uvidět, že rostliny rostou i bez této nepřirozené „pomoci“.

Nepěstujte trávník

Dnes už se naštěstí ví, že pěstovat trávník je v současném klimatu neúnosné. A v mnohým městech se podle toho i zachovali. Trávníky bývají součástí kdejakých chodníčků a veřejných ploch.

Jenomže po posekání a nástupu velkého tepla tráva přestává růst a trávník už není zelený. Pohled na něj je od konce jara do podzimu dost žalostný… Údržba takové plochy je neekonomická a zbytečná i z hlediska nedostatku vody v krajině, kterou v posledních letech intenzivně zažíváme.

Zachovejme se stejně na svých zahradách a neplýtvejme cenným zdrojem, jakým voda je. Nepěstujme trávník, ale nechme ho, aby se pěstoval sám. Tady přichází na řadu již dříve zmíněná změna pohledu.

Přírodě a půdě neprospívá žádná chemizace půdy. Nepodávejme ruku nebezpečné chemii.

Na své zahradě jsem nikdy trávník nepěstovala. Necítila jsem potřebu vyhradit prostor koupené travní směsi, kterou budu muset často sekat (ztrácet čas, vynakládat zbytečnou energii), zalívat (plýtvat vodou) a zbavovat jí plevelů (ochuzovat se o dary přírody), aby tráva zůstala trávou.

Navíc hubení plevelů se dnes často moderně odehrává za pomoci nebezpečné chemie, z níž těží jen výrobci. Přírodě a půdě neprospívá žádná chemizace půdy, a tím, jak ji dnes plošně používáme, zamořujeme v důsledku to nejcennější, co nám příroda poskytuje.

…pěstujte raději bylinky

Namísto v létě nevzhledného hnědého trávníku pěstujte raději plané bylinky. Nebo je spíš nechte, aby se pěstovaly samy. A jak to uděláte? Přestaňte svůj dosavadní trávník pěstit, pokud ho na zahradě ještě máte. Zakrátko se do něj nastěhuje plevel. Vaše zahrada bude zdravější, odolnější a nebude potřebovat tolik vody.

Třeba se vám poštěstí, že se na zahradě a cestičkách zabydlí truskavec, který je odolný proti sešlapávání a je jako přímo stvořený na plochy, kde často chodíte. Navíc je to vynikající léčivá bylina.

Podobně se chová i popenec, který má taktéž léčivou sílu. Z popence si můžete navíc připravit i masku na pleť, bylinkovou sůl, přidat ho do pomazánky, polévek, špenátu. Je výbornou bylinou při potížích s pokožkou, pomáhá při zánětlivých stavech, atd.

Plevel jsou cenné bylinky, které jsou pro nás darem.

Jak je vidět, plevel jsou cenné bylinky, které jsou pro nás darem. A je s podivem, že se jich chceme ustavičně zbavovat a nahrazovat trávníkem, který nemá kromě té estetické (pokud mu věnujeme péči), žádnou hodnotu.

Trávník je potřeba sekat každou chvíli, zatímco plané bylinky tento zvyk nevyžadují. Můžete je postupně sbírat do jídel a užívat jako léčivé byliny.

Mám s tím zkušenost už řadu let a vidím, jak si každý rok rozmanité druhy divokých bylin najdou na zahradě své místo. Ať už je to léčivý jitrocel, bršlice, pýr, kopřiva, ptačinec, pampeliška, a další.

Všechny zmíněné rostliny můžete používat jako léčivé byliny a potravu – do salátů, omáček, pomazánek, pesta, použít jako vynikající špenát, nakládat do octů, oleje, soli, vyrábět z nich masti, tinktury, bylinkové odvary, pleťové vody, masky, atd. Plevel je totiž jedlý.

Když se pak ve vrcholném létě podívám na zahradu, vidím, kolik rostlinek uvítalo, že je nechávám žít. Mám radost, že je zahrada zelená a v duchu jim děkuji za to, že si na ten kousek půdy, který můžu obhospodařovat, našly cestu.

Zelené ostrůvky

Pokud už chcete mít plochu na to, kde hrát v létě fotbal, ale jste nakloněni pěstování planých rostlin, vytvořte na zahradě alespoň zelené ostrůvky. Mohou to být oblíbené bylinkové záhony do spirály, kruhové záhonky, vyvýšené záhony s dostatkem organické hmoty.

Kvalitní organickou hmotu nemusíte kupovat, ale necháte ji zahradou vytvořit. Stačí přestat odklízet listí, zbavovat se větví, uschlých zbytků rostlin. Tento rostlinný materiál, který je připraven k tlení, si na zahradě velmi hýčkám.

Nastýlám ho na záhony, cestičky, a vytvářím z něj i různé hromady, které mohou sloužit jako úkryt dalším živočichům, kteří do přírody a zahrady patří. Všimněte si, že příroda se chová stejně – nepoužívá hrábě, aby na podzim odklidila listí spadlé ze stromů, ale veškerý materiál přemění v úrodnou půdu, kterou využije.

Jedlá zahrada

Z přírody se můžeme neustále učit, čerpat inspiraci a být moudrými architekty na svých zahradách. Vysázejte jedlé keře. Půda bude lépe prospívat, komunikovat s rostlinami, a bude lépe schopná zadržovat vodu. Z jedlých keřů má užitek nejen celá zahrada, ale i její obyvatelé – hmyz i lidé.

Brzy z jara už vykvétá zimolez kamčatský, meruzalka nebo muchovník. To ocení i včely, které se s jarním oteplením probouzejí a hledají sladký nektar. Poskytnete tak zdravou potravu i těm, kteří jsou v současné době také v ohrožení…

Můžete pěstovat i zcela „obyčejné“ keře, které jsou notoricky známé. Třeba růži šípkovou, svraskalou, trnky, bez černý, hloh nebo taky lísky. V jejich společnosti bude dobře prospívat i zelenina a bylinky, které chcete vypěstovat.

Vzpomeňme si na dobu minulou, kdy naši předci nechali růst divoce rostoucí keře (bez, šípky, hlohy, trnky) u domů a v zahradách. Neměli potřebu léčivé jedlé keře hubit a vymýtit ze svého okolí.

Dnes máme v mnohých obcích a městech trend, že má být všechno úhledné (osázené nejlépe tújemi, které se na venkov příliš nehodí) a naše tzv. pořádkumilovnost nehezky zasáhla především do přirozeného charakteru venkova.

Bez černý chodíme sbírat za města. Uvítejme ho zpět na svých zahradách a v blízkosti domu – pozveme tak do svého prostředí léčivou energii.

Jakmile přestanete dbát na to, aby byl váš trávník jako ze škatulky a přestanete pozemek vytrvale sekat, je pravděpodobné, že se u vás zanedlouho zabydlí právě zmíněný bez černý.

To se stalo také na mé zahradě, kterou nesekám (nevlastním sekačku na trávu). Bez se objevil na okrajích zahrady u plotu (za což děkuji kosům), a přirozeně vytvořil krásný zelený a léčivý plot, v jehož blízkosti roste i řada bylinek, které mám ráda.

Vnímám, že je to jeden z nejoblíbenějších keřů, který v pozdním jaru vykvétá. Přesto jsme ho před časem vykázali daleko za svá obydlí (důkladně ho vykáceli) a jeho léčivé květy chodíme sbírat za města a obce. Uvítejme ho zpět na svých zahradách, v blízkosti domu a potěšme se nejen jeho léčivou silou, ale i krásou.

Jsme spolutvůrci

V našich myslích bývá často mnoho předsudků, ale i obav, jak taková zahrada plná plevelů a planých keřů bude vypadat. Jestli máte vztah k přírodě, milujete ji tak, jak vypadá a nemáte potřebu ji v duchu upravovat, sekat a přetvářet, bude se vám líbit i vaše nová zahrada plná divokých bylin a keřů.

Nebo si dopřejte čas a nechte zahradu postupně zarůstat planými rostlinami. Přirozeně si zvyknete na ten nový pohled a přijmete ho uvnitř sebe samých. Ve vašem nitru se rozhostí pocit přijetí a poklidu.

To, co nosíme ve své mysli, to vytváříme.

A věřte, že nebudete mít zahradu jen plnou bršlice nebo ptačince. Především nebudete mít zahradu plnou trávy, která potřebuje vaši soustavnou péči. Váš kousek půdy bude reagovat na vaši vnitřní změnu. To, co nosíme ve své mysli, to vytváříme. To, co cítíme, tak žijeme, a to vidíme ve svém životě.

Vnímejte přírodu, kus té půdy na zahradě a dívejte se otevřenýma očima. Ať už máte opravdu jen malý kousek půdy nebo velkou zahradu, dovolte, aby se skrze vaše činění neplýtvalo vodou. Budujte zahradu tak, aby byla co nejvíce kompaktní a podobná té v divoké krajině, která umí vláhu přirozeně zadržovat a hospodařit s ní.

Sílu celku tvoří jednotlivci, kteří pochopili, že je potřeba se začít chovat jinak. Když přetvoříme svůj zvyk pěstovat trávník, a namísto něj vysázíme jedlé léčivé keře, budeme si hýčkat plané bylinky, pak uvidíme, že se voda přirozeně začne v zahradě zadržovat. Nebude nutné plýtvat vodou a ozdravíme alespoň ten malý kousek země.

Změna může začít, ale pouze v nás samých a od nás. Pevně věřím, se staneme moudrými tvůrci.

Voda má svou duši

Voda není jen nezbytným zdrojem nutným k přežití. Voda nese informaci, má svou duši, můžeme s ní komunikovat a kultivovat jí. Naše chování má přímou souvislost s tím, jak kvalitní vodu budeme mít.

Buďme ke svému životnímu prostředí ohleduplní, pak se promění v čisté místo, a takoví budeme i my.

Přestaneme-li hubit plevel jedovatým a nebezpečným postřikem, pomůžeme sobě, půdě i vodě. Zároveň rozpustíme svůj strach, že nebudeme mít něco dokonalé, ale dovolíme, aby se zahrada stala soběstačnou. Promění se v krásné čisté místo, a takoví budeme i my.

Ohleduplná domácnost

Na téma bylinky a ekologie jsem napsala další článek. Dozvíte se v něm, v čem peru prádlo, proč nepoužívám aviváž nebo alwaysky. A jestli chcete hned přispět k tomu, aby vaše domácnost produkovala méně chemie, která zamořuje vodní zdroje, vyrobte si voňavý domácí čistič.

Linda a Jana
Spojuje nás zájem o tvoření, zahradu, lásku k přírodě. Potkaly jsme se před lety, aby nás později spojilo ještě větší pouto - tvoření bylinkového diáře, na kterém teď právě pracujeme. Ale v hlavě máme spoustu dalších nápadů a věříme, že se vám budou líbit. Více o nás si přečtěte tady.>>
Komentáře